Říkat "NE" neznamená boj, neznamená to být agresivní, stavět se za každou cenu do opozice a prosazovat absolutní pravdu, neznamená to být sobecká ani jít přes mrtvoly.

Naopak, co se v kurzu budeme učit, je prosadit své požadavky asertivně, s klidem v duši, pevně, ale láskyplně. S respektem k sobě i k druhým. 

• Poznání sebe samé a tvého života

• Přijetí sebe i se svými nedokonalostmi

• Prosazení svých požadavků bez narušení práv druhých

• Pouštění toho, co Ti dlouhodobě neslouží, a posílení toho, co je pro Tebe přínosné

• Vnímání svých osobních hranic a situací, kde byly překročeny

• Vědomá práce se svými strachy, které Ti brání být sama sebou a stát si za tím i před ostatními

• Postavení se sama za sebe před okolím

Možná máš pocit, že druzí pořád něco potřebují - rodiče, prarodiče, kamarádky, děti, partner, kolegyně v práci, nadřízený a vůbec neberou ohled na to, že Ty máš taky svůj život, taky máš své povinnosti a taky si někdy potřebuješ dát nohy nahoru.

Jenže říct jim "NE" je pro Tebe tak moc těžké, že jenom z té představy máš sevřený hrudník nebo šimrání v břiše. Představa odmítnout v Tobě vyvolává nepříjemné pocity: 

• Je mi "blbý" to pro ně neudělat.
• Vždyť bych přece měla pomoct, to se sluší ,pomáhat.
• Když to neudělám, tak si to stejně budu po zbytek dne vyčítat a myslet na to - tak to radši udělám.
• Budu se cítit provinile, jako špatná dcera, matka, kamarádka...
• Co když se mi přestanou ozývat a zůstanu sama?
• Nechci být sobecká, vždyť já to přece nějak zvládnu.

Tak moc by sis přála, aby Ti druzí dali prostor a nikdo po Tobě nic nechtěl a nemusela jsi říkat "NE". Abys konečně měla čas i sama na sebe. 

Pokud si Ty sama neumíš nastavit hranice a s laskavostí říct "NE", pak jsi tu opravdu jenom pro druhé a na Tvůj vlastní život už nezbývá čas.

Když si neumíme řídit svůj život po svém, a to podle svých fyzických i psychických možností, často své tělo a celý organismus přetěžujeme.

Zažíváme stres, napětí a nervozitu, a přitom si toho mnohdy ani nejsme vědomi, protože jsme si na to už zvykli. Je to pro nás “normální” stav. Jenže pořád se necítíme vnitřně naplnění, chybí nám radost, energie a klid, ale vlastně ani pořádně nevíme proč. Nedokážeme se uvolnit a jen tak být. A takovýto stav, který trvá dlouhodobě, nevede k ničemu dobrému.

Nestíháme, běháme od jednoho k druhému, dny nám ubíhají hrozně rychle a my jimi doslova proletíme. Není to škoda? Vždyť život máme jeden. Nevíme jistě, co se stane po naší smrti, ale co určitě víme, je, že náš život žijeme právě teď a tady.

Dlouhodobé potlačování svých potřeb se bohužel dříve nebo později začíná projevovat i na našem těle různými zdravotními obtížemi. 

Vstupem do kurzu navíc získáte i tyto bonusy: