Proč nám ostatní podnikatelé připadají sebevědomější?

Máte pocit, že druzí jsou silnější a sebevědomější? Nebojí se říkat svůj názor, nebojí se být vidět? “Kéž bych to taky uměla” napadá vás? Pro to, abychom se cítili sebejistě, a to i v přítomnosti druhých lidí, abychom se nebáli být autentičtí a s klidem v duši se postavili sami za sebe, jsou důležité 4 základní předpoklady:

1. Vědět, KDO JSEM A PŘIJÍMAT SE. Kdo jsem? Je základní otázka, kterou si musíme opakovaně pokládat. Jak osobnostně rosteme, mění se i odpovědi na ni. Potřebujeme si být víc a víc vědomi sami sebe. Potřebujeme si uvědomovat vlastní nevědomé motivy, které často vychází z našeho zraněného vnitřního dítěte. Jen tak na ně můžeme reagovat z pozice dospělých. 

Uvedu příklad: Pokud je naše zraněné vnitřní dítě přesvědčené, že je nedostatečné, pak máme strach, že druhé zklameme. Pohání nás strach z odmítnutí a chceme se všem zavděčit. Dokud se sami vidíme nedostatečně, ostatní nám připadají lepší, silnější a sebevědomější. Prvním krokem je tedy sebeuvědomění a sebevnímání. Poznat, kdo opravdu jsem a jak žiji, a kdy mě ovládají destruktivní vnitřní motivy mého zraněného vnitřního dítěte. 

2. Mít dostatek energie. Fyzická energie je nezbytná pro to, abychom měli dost vnitřní síly čelit nejen očekáváním druhých, ale také abychom měli odhodlání pracovat sami se sebou. Je to trochu začarovaný kruh – čím víc nás totiž nevědomě řídí strachy, pocity viny nebo nedostatečnosti, tím víc se snažíme být lepší a vyčerpáváme si nadměrně svoji energii. Taková snaha se do reality promítá tím, že toho potřebujeme zvládat co nejvíc, jedeme na maximum, vyhovujeme ostatním apod. Když nám chybí energie, necítíme vlastní sílu, necítíme se vedle druhých sebevědomě. Potřebujeme si vědomě hlídat svoji vlastní energii, a také ji včas a pravidelně dočerpávat.

3. Znát své hranice. Zkoumání vlastních hranic vychází z předchozích 2 bodů – potřebujeme vědět, kdo jsme, co nám dělá a nedělá dobře a potřebujeme mít dost energie, abychom se dokázali jasně vymezit. Když to neumíme, sami si necháváme hranice překračovat a máme pocit, že jsme slabší, než ostatní. Opět zde hrají roli naše nevědomé vzorce a strachy. V pozici zraněného vnitřního dítěte máme často pocit, že uznání si zasloužíme jen tehdy, jsme-li někomu prospěšní, a tak zapomínáme na své hranice, protože se chceme cítit hodnotní. Ignorujeme své potřeby a naučili jsme se nevnímat své tělo. Přitom právě tělo a pocity nám dávají jasné a pravdivé informace o našich hranicích.

Zamyslete se s co největší upřímností k sobě, jak často se v přítomnosti dalších lidí snažíte uhodnout jejich přání a potřeby a podle toho přizpůsobit sebe samé? 

4. Pracovat se svými strachy. Naše podvědomé obavy nás brzdí jít do akce, dělat věci podle sebe a říkat potřebné “NE”, ale taky potřebné „ANO“ výzvám . Jsme-li uvězněni ve svých obavách, pak jsme často ve stresu, jsme vyčerpaní a máme špatnou náladu. V tu chvíli nejde říkat s dobrým pocitem ani “ano” ani “ne”. Klíčem je zaměřit se na své strachy a vědomě s nimi pracovat. Je to naše vnitřní dítě, kdo se bojí.

Dokud sami sebe neznáme, včetně svých stinných stránek, dokud máme sami o sobě nevědomé mínění, že nejsme dost dobří, budou nám ostatní vždy připadat silnější. A to i v případě, že oni sami se ve skutečnosti také cítí nesebevědomí. 

Jestli něco vím s jistotou, tak i ti, o kterých si myslíte, že jsou úspěšní a oplývají sebevědomím, se někdy bojí. I oni jsou lidi.

Je na čase si upřímně odpovědět:
1. Víte opravdu, kdo jste a máte se rádi? 
2. Dbáte na to, abyste včas dočerpávali energii?
3. Umíte si nastavit a udržet zdravé hranice vůči okolí?
4. Necháváte se brzdit svými obavami?

Sebepoznání, včas dočerpávat energii, znát a cítit své hranice a neschovávat se před svými obavami – tudy vede cesta ke zdravému sebeprosazení. Chceš se na ni vydat? Zvu tě tudy >>